Starší blogy:

Blogy jsou seřazeny od nejnovějšího po starší:

Střípky našeho života, střepy cizího štěstí nebo střípky toho našeho, střepy rozbitého skla či nedej Bože zrcadla, útržky kdysi dočtené povídky (jen v mysli?), cáry roztrhaného papíru s nedoručeným vzkazem nebo telefonním číslem, kousíčky věkem roztrhaného obrazu, který si už nikdo nepamatuje ... co všechno se dá ještě pod pojmem střípky nalézt? Třeba kousky zlata, že? Nebo roztrhaná žákovská knížka?

Každý měsíc vyhlašuji na serveru Photoextract fototéma. Na září 2013 máme téma s názvem Střípky. Co si všechno pod tímto pojmem můžeme představit, si musí každý nalézt v sobě.

Já měl to štěstí, že jsem také mohl k tomuto tématu přičichnout. Moji dobří přátelé hrají v kapele FT Prim (www.ftprim.cz) a chystají na letošní podzim nové CD s názvem Střípky (Střípky příběhů). CD je vzpomínkové i nové, bilanční i inspirativní, a krásné. Když jsme sedávali a přemýšleli o Střípcích, napadlo nás, že hlavní fotkou na CD budou střípky života. Nafotili jsme pár fotek. Portrétních - s výrazy, které si každý zvolil sám. Malé fotky si pak nejen každý sám, ale i sobě navzájem náležitě "opatinovali". Ze střípků - útržků života - jsem udělal fotku, která bude mít tu čest zdobit obal vznikajícího CDéčka. Jde o zátiší, "střípky" jsem náležitě rozhodil, ale pak ještě kompozičně doladil (každý z fotografovaných by měl mít podobný prostor jako ostatní). Úzkým pruhem světla jsem v zátiší vypíchnul důležitější partii. Vše je laděné do přírodní sepie, která koresponduje s celkovým aranžmá CD.

Už se těším na finální výsledek. Bude pokřtěn 22. listopadu 2013.

Vždycky udiveně a s radostí koukám na usměvavé a pohodově naladěné prodavačky v obchodech v cizině. Třeba v potravinách. Tam je ten rozdíl oproti naší kotlině markantní. Nebo třeba vlekaři na sjezdovkách. V cizině se usmívají, dítě bodře plácnou po přílbě, pokud sněží a je zasněžený sedák, ometou ho od sněhu. U nás? Hm.

Myslím, že to většina lidí podvědomě chápe. Práce, která je dělána s úsměvem, lépe utíká, má větší potenciál, aby nás bavila, lépe se ráno vstává ...

Mám štěstí. Ze své práce se v podstatě raduji vždy. Ani si nepamatuji, jestli to někdy bylo jinak. Mít práci, která je zároveň koníčkem, je ideální. Akorát v ní pak trávím mnoho času, protože je to pro mne zábava.

Každý měsíc vyhlašují pro server Photoextract fototéma. Na květen jsme měli téma: Radost z práce.

V rámci vyhlášení jsem uváděl, že ve fotografiích by práce měla být vidět a zároveň by tam měla být patrná radost.

Sešlo se dost fotografií, ne každá však práci natož radost z ní zaznamenávala. Nad některými jsem se musel smát. Doporučuji se podívat na celé vyhodnocení, odkaz je pod textem.

Moc mě potěšily fotografie se včelami. Ty jsem do finálního výběru sice nezařadil, ale v textu jsem některé z nich velmi pochválil. Nezařadil jsem je proto, že práce v těchto fotografiích sice byla, ale mimika včel nám moc radost ukázat neumí 

Tradičně jsem do finální ho výběru zařadil 11 fotografií s tím, že tvůrci prvních dvou dostali od firmy Zoner dar.

A které fotografie se umístily na prvních místech?

Máme je zde seřazené  od šestého místa k prvnímu:

Jirka Řehák – Vysmátej natěrač

Natěračova radost je určitě pravá a nefalšovaná. Možná se usmívá nad tím, že je fotografován, určitě by se ale tak nesmál v případě, kdyby ho čekala práce, která ho netěší. Chápu sice, že natěračství není zrovna práce, nad kterou srdce plesá, ale stačí třeba i to, že má radost z toho, jak rychle práce ubíhá. A když je skoro hotovo, je radost i z práce jinak neradostné. Skvěle jsou „naaranžovány“ klíče vpravo, krásně doplňují kompozici. Fotografii sluší velká červená plocha, na které natěrač dobře vyniká. Že by natíral na červeno?

Jiří Hrdlička – Bez názvu

http://www.photoextract.com/cs/foto/423207.html

Jiří nám představuje černobílou intelektuální fotku na první pohled se neradujících pracantů-nepracantů. Ale oni se vnitřně radují, alespoň já to tam vidím. A navíc krásně pózují, skoro tak krásně, jako ten pes. Páté místo si zaslouží všichni. Ta fotka má filosofický nádech a možná i obsah.

eMBéčka Butalová+ Bárta: Zvukaři

http://www.photoextract.com/cs/foto/448941.html

Fotografie s poněkud méně čitelným autorstvím, o to však více čitelným sdělením. Ano, pánové se baví, a to prací. Nikoliv tím, že by se kochali nějakou slečnou či že by koukali na smůlu svého kámoše. Vyloženě se baví svojí prací. Není divu. Pokud mohou zvučit to, co je jejich muzika, nedivím se. Podle oblečení soudím, že o dechovku nejde.

http://www.photoextract.com/cs/foto/323674.html

Žena z Káthmándú je radost sama. Ani by člověk neřekl, že dělá práci, na kterou je podle všeho životně závislá celá její rodina. Vše je korunováno monochromatičností do červena. Krása tradičního dřevěného „stroje“ udivuje a paní vhodně doplňuje. Vše celkově působí nejen mile radostně, ale i velmi moudře. Výborné je, že Iva si lehce poklekla, tím dodala modelce na monumentálnosti.

http://www.photoextract.com/cs/foto/450132.html

S chutí do toho! Dáma je asi kuchařkou a je vidět, že veselou kuchařkou. Jestli svoji radost ze života dovede vtěsnat i do svých kulinářských výtvorů, mají radost i stolující. Na fotografii vidíme radost nefalšovanou, nehranou, přirozenou. Co na tom, jestli se raduje kvůli vtipu, kvůli zmáčknutí spouště, či nad tím, že poněkud přesolila. Kdyby ji práce nebavila, neradovala by se z ničeho. Černobílé provedení nám umožňuje se soustředit na to, co je důležité a nemusíme vnímat zbytečnosti. Možná by někdo namítl ne úplně dokonalou kompozici. Ale zde bych přimhouřil oko :-)Gratuluji Ivaně ke druhému místu! Dobrou chuť!

Vít Straka: Když se bourá molo

http://www.photoextract.com/cs/foto/445713.html

Vít Straka předvedl dvě povedené fotografie a já jsem z nich vybral tuto. Ale i ta druhá byla dost dobrá. Zde vidíme radostného pracanta s krásným okolím, moc dobře fotograficky zpracovaným. Perfektní kompozice, tonalita, výběr optiky i vlídné sdělení o radosti. Kdyby molo bourala současná divoká voda, bylo by to o něčem mnohem horším. Vítovi gratuluji k prvnímu místu! Fotografie mě potěšila: působí vlastně dost jednoduše, prvoplánově i strojeně. Ovšem při druhém pohledu si začínám všímat její fotografické vyspělosti i vyváženosti. Při dalším pohledu si člověk všimne tak akorát nevtíravých úprav a domyslí si, že jde o příběh s mnoha začátky i konci. A tím jsou fotografie působivé.

Celé vyhodnocení včetně komentářů k jednotlivým fotografií je ZDE.

Vám, kteří se rádi podobných fotografických klání zúčastňujete, připomínám, že pro červen máme další fototéma. Je vyhlášené ZDE.

Dobré světlo a krásné léto!

Temně hučí Niagára, temně hučí do noci, ...: to jsme my starší slýchali zpívat u táboráků... Písní o vodě, která hučí či se jinak valí je více. Voda je prostě živel a své místo mívá i na zpravodajských stránkách.

Pro červen jsem na serveru Photoextract vyhlásil fototéma s názvem: Voda v pohybu (vyhlášení je zde).

Voda láká fotografky a fotografy. Jedni ji chtějí mít proudící, tedy dynamicky rozmazanou a druzí naopak ostrou, tedy ne v pohybu, někdy říkám zmrazenou.

Často žasnu nad sebevědomím fotografů a fotografek. Onehdá jsem zabrousil na facebookovou stránku, kde zrovna probíhala diskuze o tom, jakým časem nafotit vodu, aby byla rozmazaná. Samozřejmě se ptal fotograf, který se víceméně profiluje jako profesionální :-) 

Pár lidí odpovědělo zcela správně, že čas se nedá určit předem, protože záleží na rychlosti proudící vody. Také je nutné si uvědomit, že záleží i na intenzitě okolního světla. Snáze uděláme fotku rozmazané vody v šeru lesa než na prosluněné louce, kde musíme i při maximální cloně dávat poměrně krátké časy. S tím souvisí také to, jaký máme objektiv. Můžeme mít sklo, u něhož je maximální clonou jen clona 22 nebo pro tento účel výhodnější se clonou 32. I když je potřeba mít na zřeteli, že při maximálním clonovém čísle kreslí objektivy nejhůře. Pak se hodí velkoformátový objektiv, kde je maximální clonou clona 64 (a tyto objektivy většinou kreslí v porovnání s těmi maloformátovými velmi obstojně i při maximální cloně).

Diskuze na facebooku ovšem gradovala a já se jen divil. Na moji poznámku, že pro prodloužení expozičního času je nejvýhodnější použít šedý filtr (minimálně takový, který nám vezme alespoň 3 EV) uvedl jeden z fotografů, že je to nesmysl, že fotí rozmazanou vodu s časem 1/125 s. Ukázal k tomu také fotografii, nešlo jen o rozmazanou vodu, která byla spíše mírně mázlá než rozmazaná, šlo o akt s povedenou modelkou. Ta mázlá (ale rozhodně nikoliv pořádně rozmazaná) voda byla jen jakýmsi doplňkem, který jsem ani moc nepochopil. Modelka ale byla povedená a díky 1/125 s nebyla mázlá. I když: kvůli vodě, která jí proudila kolem šíje se netvářila moc zúčastněně. Její výraz jasně říkal vše o tom, co si o focení myslí a jak se těší na to, až z vody vyleze. Diskuze však vygradovala jednou fotografkou, která se pochlubila fotkou s časem tuším, že 1/6 s. To už je čas použitelný pro rozmazanou vodu, pokud voda proudí dostatečně rychle. Jenže ona to fotila z plující lodě a navíc bez stativu! Takže ano, voda byla rozmazaná, ale spolu s celou fotkou :-) Fakt síla, s čím vším se lidé chlubí. Málokdo si během diskuze také uvědomil, že scéna, má-li být působivá, musí mít i dobrou světelnou atmosféru. Když vyfotím tekoucí vodu v potoce, který je zcela ve stínu, fotka nebude mít plastičnost ani hru světel a stínů. Taková fotka se povede málokdy, občas aspoň pomůže převod do černobílé.

Já vlastně žádnou pořádnou fotku vody v pohybu nemám. Faktem je, že těch pár fotek, které tu v rychlosti ukážu, vzniklo v podstatě náhodou.

Často mi pomáhá můj pes. Ten když skočí do vody, hned ji rozčeří. Co se týče těch krásně rozmazaných proudů vody v korytě řeky, v potoce či u vodopádu, to mám jen pár ne příliš povedených zástupců. Jsou ovšem dělány se šedým filtrem, beru to jako nutný základ, i když vím, že je možné rychle tekoucí vodu rozmazat i časem kratším, pokud nám přejí světelné podmínky.

Následující fotka je focena při zatažené obloze. Scéna naprosto postrádá plastičnost.

Zde už sluníčko svítí a šedý filtr prodloužil expozici na dostatečně dlouhý čas.

Toto voda v pohybu určitě není:

A ani tohle bych raději za vodu v pohybu nepokládal:

Co se týče ostře vyfocené vody, respektive tekutin, občas si v rámci své volné tvorby hraji s fotografováním barevných tekutin ve vodě, například:

Více těchto fotografií mám na stránkách zde.

Dobré světlo!

Občas mám pocit, že se navracím do dětství. To asi není nenormální.  Každému se to, předpokládám, občas stane. Třeba potká někoho, kdo mu dětství připomene, nebo nalezne svoji již zapomenutou dětskou hračku.

Já se však do dětství vracím v práci. To už moc normální není.

Ne ovšem tak, že bych fotil ve školce děti, ani ne tak, že bych potkal dětskou lásku a fotil její děti. Prostě jsem si při práci hrál.

Kdo z kluků nestavěl z kostek různé odvážné stavby? Kdo nestavěl hrady, věže nebo futuristické stavby? Každý. A já si občas stavím z kostek při práci. A to klienti ani neví, za co mě platí J

Při komponování scény, kde aranžuji více produktů, si vypomáhám kostkami z dětských her. Mé současné stavby z kostek možná nejsou tak troufalé, jako ty, které jsem stavěl v dětství, ale znáte to, nejsem už tak šikovný. Na následujících fotografiích se mohu pochlubit, jak trávím pracovní čas. Převážně hrou, například stavbami z kostek. Možná oceňujete moji kreativitu (no, to si troufám, vím). Doufám, že znalci si také uvědomí, jakou musím používat nadstandardní trpělivost, abych mohl toto všechno postavit. Ani nevím, kde tu trpělivost v sobě beru, normálně jí moc nemám…

Takže to jsou stavby z kostek. Ono to ale s těmi hrami nekončí. Pro sofistikovanější kompozici musím občas něco přesunout. Nejlepší je, když musím manipulovat s objektem, který se nalézá někde uprostřed té megalomanské stavby. To mi připomíná hru Mikádo. Pohnout s jednou špejlí pokud možno tak, aby se žádná jiná nepohnula. Často takový můj pokus končí jinou hrou, hrou Domino. Tušíte určitě, jak se to všechno lehce kácí, když spadne jedna část. Pak nadávám, zuřím a netuším, jestli se mi to podaří postavit pokud možno stejně. Často je totiž již většina kompozice klientem na dálku odsouhlasena a já musím překomponovat jen menší část.  To už mám celkem tři dětské hry J

Také si hraji, či lépe řečeno musím hrát, na schovávanou. To jsme v dětství hráli taky všichni. Ani netuším, jestli si na schovávanou hrají dnešní děti. Asi ne. Já ovšem v práci ano. Vždycky jsem si přál, aby mi klient dovezl na nafocení zrcadlová dvířka J Tak mi je dovezl. S těmi úplně zrcadlovými jsem to vyřešil normálně, vyfotil jsem je jednak z boku, to nebyl problém. A pak ještě čelně a tam jsem odraz všeho přiznal a nechal zbytek na grafickém studiu. Více práce jsem měl s těmi dvířky, které byly vysoce lesklé, ale ne úplně zrcadlově. V podstatě šlo o metalízu, tu známe z aut. Abych zde při focení ponechal dostatek struktury, nemohl jsem nechat práci na grafikovi a musel jsem fotoaparát náležitě zamaskovat, aby se mi při čelním pohledu do dvířek neodrazil. Prostě jsem ho musel schovat. Hrál jsem si na schovávanou. Fotoaparát jsem zamaskoval černými látkami, výsledek je na následujících fotografiích. Také je tam ukázka fotografie s odrazem před zamaskováním a po něm.

Aby her nebylo málo, hraji ještě jednu. Chystám se teď odevzdat práci. Třeba se klient zhrozí J  Ale nebojím se. Ve hře Člověče, nezlob se! jsem býval vždycky dobrý J

Vzhledem k tomu, že u kalendáře byly v tiráži uvedeny nejen fotografka, ale i vizážistka a kadeřnice... a že vše musel zpracovat i nějaký grafik nebo grafička, sešel se opravdu skvělý team, z něhož nikdo nebyl schopen zařvat STOP! a zcela změnit koncepci. Že to neudělaly hasičky - modelky během focení, chápu. Fotografovaní většinou důvěřují tvůrcům.  Ale že to neudělaly ani po prvních náhledech? Že to nedokázal říci ten, kdo dělal grafiku? Nevím.
 

Naštěstí s podobným cílem vycházejí mnohem důstojnější díla ač mnohdy podobně na amatérské bázi. Níže vidíme kalendář, který byl vydán pro podporu aktivit proti kácení stromů v parku ...

Na takovém díle je vidět, že tvůrci neponechali nic náhodě, že měli cit pro kreativní i výtvarnou práci a že nepodlehli lacinému prvoplánovému podbízivému vkusu.

Všemu moc pomohla zajímavá kompozice, výběr lokality a v ní práce se scénou. Vzhledem ke převodu do černobílé zde dává rozptýlené světlo příjemně nostalgickou náladu. Dobré také je, na rozdíl od předchozího kalendáře, že na všech scénách je podobná světelná atmosféra.

Rovněž stylizace modelek je velmi vyspělá a korunuje tím kalendář na milé výtvarné dílo, které se jistě dobře vyjímá v nejednom interiéru.

 

Vznik obou kalendářů provázelo jistě velké nadšení pro výsledek a je opravdu velká škoda, když tvůrci dokážou takto hazardovat nejen s nadšením, ale i důvěrou zainteresovaných. I když: kalendář se prý hasičkám i jejich známým velmi líbí. Sice tomu nerozumím, ale možná nikdy jiný kalendář podobného ražení, vkusně však zpracovaný, neviděly. Anebo, a to je docela dobře možné, nemám dobrý vkus já.
 

Zdroje, tvůrci:

kalendář Hasičky: foto: Natalija Kapustejová, více: http://zpravy.idnes.cz/mlade-hasicky-z-orechova-se-svlekly-aby-mely-na-vybavu-pft-/domaci.aspx?c=A120921_1831720_jihlava-zpravy_mkk

 

kalendář Chráníme stromy: foto: Mgr. Daniela Lišková, více: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/aktivistky-nafotily-pro-zachranu-stromu-v-parku-kalendar-s-akty

 

Tak jsem hodnotil další fototéma na serveru Photoextract. Téma znělo: zimní detail a jeho vyhlášení včetně pravidel je zde: http://www.photoextract.com/cs/clanky/fototema-s-profikem-1199.html

Tvrdý oříšek to byl. Před měsícem jsem vymyslel únorové fototéma, ale neuvědomil jsem si, kolik tvůrčích fotografek a fotografů to dá. Sešlo se opravdu hodně fotek a já měl vybrat 11 z nich. Nic moc prácička, nebylo to opravdu jednoduché, pomáhal jsem si tříděním do skupin tematicky podobných snímků a jejich postupným mazáním. Do širšího výběru se jich vešlo asi šedesát a z nich jsem pak, často za skřípění zubů, postupně vybral jedenáct...

V rámci vyhodnocení jsem se zaměřil i na další fotografie, které se do konečného výběru nedostaly. Jednak jsem ukázal některé z těch, které byly velmi dobré, ale nesplňovaly zadání. Pak jsem prezentoval mnoho z těch, které byly dobré, ale nějaká maličkost (často velmi drobná) jim chyběla. Prostě měly tentokrát smůlu.

Vítěz byl v podstatě jasný a ten jsem doplnil dalšími deseti fotografiemi, které v rámci širokého spektra tvorby, které zadání umožnilo, byly pro mne ty nejlepší. Vím, že takový výběr bývá subjektivní, rozhodují často maličkosti. Všem, které jsem nevybral se omlouvám, věřím, že příště budou mít více štěstí.

Celé zhodnocení včetně komentáře je na stránce: http://www.photoextract.com/cs/clanky/vyhodnoceni-fototematu-1217.html

A vzhledem k tomu, že už běží další fototéma (je březen, téma je Pohled k oknu), dovoluji si uvést link: http://www.photoextract.com/cs/clanky/fototema-s-profikem-1207.html

Dvě vítězné fotografie, které získají i pěknou cenu:

druhé místo:

fotografie Jiřího Šťastného: http://www.photoextract.com/cs/foto/421070.html

první místo:

fotografie autora eMeT: http://www.photoextract.com/cs/foto/428499.html

Pohled k oknu (pocta Josefu Sudkovi)

Pochvala

Co k tomu dodat? Potěšilo mě to, díky pane kolego :-)

Před pár dny jsem vyhodnotil další fototéma na serveru Photoextract.com. Lednové téma bylo zcela zimní - město v zimě. O tomto zadání jsem se rozepsal více v blogu Město v zimě a nyní tu máme konečné vyhodnocení:

Ač nebývá sníh v lednu delší dobu každý rok, letos to vyšlo. Díky tomu se na většině fotografií sníh - hlavní symbol zimy - objevil. Ne, že by zrovna sníh byl hlavní podmínkou, ale přece jenom je z fotografií na první pohled jasné, že dokumentují zimní období.

V lednovém fototématu se sešlo o něco méně fotografií než v tom minulém. Především proto, že minulé téma bylo hodně obecné. Nyní bylo zadání přísnější, téma konkrétnější a dodané fotografie o to zajímavější. Téma bylo také těžší - dokumentární fotografie - má-li být obsahově naplněná a sdílná, je hodně tvrdým oříškem pro lekteré i erudované tvůrce. Ač nechci příliš zjednodušovat práci mnohých dokumentaristů, je jasné, že jdeme-li na konkrétní akci, třeba sportovní utkání, je téměř jisté, že alespoň jednu zajímavou fotku uděláme. Protože jdeme na akci, kde děj bude probíhat a pokud si vybereme správné místo, dobrou fotku uděláme. Horší ale je, pokud máme udělat dobrou fotku třeba v sousedství, kde bydlíme. Už proto často studentům říkám, že dobrý dokumentarista se nepozná podle toho, že udělá zajímavé dokumentíární fotky ze zapadlé vísky na dálném východě, ale podle toho, že udělá zajímavé fotky ve svém sousedství. V oné daleké vísce bude situace na fotkách pro nás vždycky zajímavá a tím fotografie pestřejší a navíc fotograf bude zákonitě vybuzenější neznámým či málo známým prostředím. Pokud ale tvoříme "za rohem" svého obvyklého prostředí, nemusíme být vždy bystří vůči běžným událostem. O to více je pak potřeba ocenit takového tvůrce, který dovede i v tom běžném pro nás v podstatě nefotogenickém (protože okoukaném) prostředí udělat zajímavé dokumentární fotografie.

A já jsem rád, že se v lednovém fototématu sešlo mnoho fotografií, které lze považovat za skvělé.

Celé vyhodnocení najdete na stránce:

http://www.photoextract.com/cs/clanky/vyhodnoceni-fototematu-1202.html

A nyní ty dvě (pro mě) nejlepší:Jako druhou v pořadí jsem vyhodnotil fotografii Ondřeje Čechvaly s názvem "Radosť".

Zachycuje pravou a nefalšovanou radost. Je skvěle komponovaná -kdyby byl lampión štěstí o něco výše nebo níže,už by to nebylo ono. Ze všech fotogrfaií v tomto fototématu vyjadřuje podle mě nejlépe děj a to nejen po stránce dějové, ale i emotivní.

A jsme u první fotografie. Autorkou je Darka Fábryová a má název "protivná zima, bež už preč...".

Co k ní dodat? Děj není strhující, ale všichni víme, že v mysli osoby vedoucí kočárek strhující je. Vynikající grafické ztvárnění je podtrženo černobílou formou. Ani to auto nevyjelo, sníh je nedotčený jinými lidmi, jen ty koleje od kočárku a lidské stopy - to vše ve spojení s kompozicí vyznějící graficky pro mne znamená vítězku. Gratuluji. Spoušť jste zmáčkla v ten pravý okamžik.

Tyto dvě fotografie také dostaly (a to je v rámci fototémat premiéra) cenu. A já jim ji přeji :-)

Nicméně: neusněme na vavřínech. Už je vyhlášeno další fototéma s názvem Zimní detail. I o tom jsem se rozepsal v minulém blogu.

Spolu se serverem www.photoextract.com jsem vyhlásil další fototéma na únor 2013.

Máme tu stále zimu a v únoru by nás mohla obšťastňovat ještě více. Zůstaňme tedy s ní a využijme její potenciál. 

Únorové téma zní: Zimní detail

Dejme na fotografii vyniknout zimnímu detailu.

Obecně můžeme říci, že se každá fotografie skládá z nekonečného množství detailů. My však můžeme použít nástroje, které nám umožní jedinému detailu dát vyniknout. Detail můžeme zvýraznit například tím, že bude na fotce v podstatě jen on nebo třeba pomocí světla, pomocí malé hloubky ostrosti, pomocí vhodně zvolené kompozice, barevností, kontrastem, tvarem či kombinací uvedeného. Možná jsem na některý jiný způsob zapomněl, a o to více se těším na vložené fotografie.

Vzhledem k tomu, že je takto formulované téma hodně obecně, mám v rámci vyhlášení několik (řekněme) podmínek:

Na fotografii by měl být jasný jeden zvýrazněný detail. Nemusí zabírat celou fotografii, nemusíte se snažit o makro. Kolem může být prostor, ale dominovat by měl zvolený detail.

Za zimu považujme zimu takovou, jak ji známe zde ve střední Evropě či více na sever od nás, tedy za období, kdy nás obklopuje sníh a led, všude to klouže a stále máme touhu se něčím zahřát :-)

Objekt nebo jeho část, kterou budeme zdůrazňovat, by měl být exteriérový. Nicméně: pokud si někdo přinese rampouch do ateliéru a tam jej vyfotí, beru to.

Protože detailem při pohledu z letadla může být celé město, detailem při pohledu z auta může být celý strom, domluvme se na tom, že v případě tohoto fototématu půjde o objekt maximálně 20 cm velký (okolí samozřejmě může být rozlehlejší).

Více informací je na: http://www.photoextract.com/cs/clanky/fototema-s-profikem-1199.html

Spolu s serverem www.photoextract.com jsem vyhlásil další fototéma - letošní první. Má název Město v zimě a jedná se o dějový dokument z městského zimního prostředí. Do fototématu je možné vložit maximálně dvě fotografie, poslední termín je 31. ledna 2013 o půlnoci. Více informací najdou všichni zájemci pod odkazem:

http://www.photoextract.com/cs/clanky/fototema-s-profikem-1182.html?utm_source=PhotoExtract+-+Tydenni+zpravodaj&utm_campaign=4183c99323-Zpravodaj+%2A%7CRSSFEED%3ADATE%7C%2A&utm_medium=email

Těším se na soutěžní fotografie, dvě nejlepší dostanou hodnotnou cenu!

V souvislosti s dějovým dokumentem je dobré si uvědomit, že fotografie spadající do takového tématu by rozhodně neměly diváka nudit. Měly by ukázat jasný děj, nejlépe vyhrocený. Vyhrocený děj ovšem nemusí být znázorněn pouze pohybem. Dramatické napětí v obličejích aktérů v rámci jinak klidné scény na fotografii může být mnohem výmluvnější a zajímavější.

Jeden z mistrů dokumenární fotografie, francouz Henri Cartier-Bresson rád říkal, že „každý, kdo se chce věnovat bezprostřednímu zobrazování života pomocí fotoaparátu, čeká na "rozhodující okamžik“. Zkuste se v rámci fotografovaného děje zamyslet nad tím, kdy děj graduje a kdy je již "za zenitem". Této metodě se zjednodušeně říká Metoda rozhodujícího okamžiku a právě Cartier-Bresson byl spolu s Robertem Cappou jejím hlavním protagonistou.

A vy, kteří se nedokážete v rámci děje zorientovat a uvědomit si jeho gradaci, vězte, že můžete užít sice snadnější, ale rozhodně nikoliv méně důležitý způsob zachycení děje - pomocí techniky Nerozhodujícího okamžiku. V takovém případě se nebojte ani toho, když se fotografované osoby budou dívat do objektivu. Důležité je nejen sdělení, ale i kompozice a pokud možno i práce se světlem.

___________________________________________________________________________________________