Opakování ploch se mi líbí. A navíc se mi zdá, že se pořád něco opakuje. A tak jenom vlastně kopíruji.

A protože opakuji ručně upravované plochy, je každá jiná, i když skoro stejná. Tak jako se střídá den se dnem, rok s rokem.

Arty nedělám záměrně počítačovou nebo jinou strojovou technikou (a jak by se to hned dělalo rychleji…), ručně je barvím, stříhám, znovu barvím a lepím. A přitom díky lidskému faktoru vznikají plochy různé a zároveň stejné. Do celkové plochy je rovnám buďto podle předem určených pravidel, která si předem připravím – to v případech, kdy jsou plochy různě barvené a mají vzniknout geometrické obrazce, jindy je zamíchám jako karty a seřadím tak, jak zamíchání dopadne.

Tak nějak je to možná i v životě.

Název znám už dopředu, znám také barevné ladění, způsob rozmístění jednotlivých plošek (podle pravidel nebo náhodně), i počet plošek v řádcích a sloupcích. Celek mě však vždy překvapí. Proto se tak těším na každý nový Art.